Spekulant

Vědomí je téma, které obnáší spoustu nejasností. Encyklopedie Wikipedia v anglickém znění píše o vědomí toto:

„Vědomí je různě definováno jako subjektivní zkušenost, nebo povědomí, nebo neklidné spaní, nebo řídící kontrolní systém mysli. Je to zastřešující pojem, který se může týkat celé škály duševních jevů. Ačkoliv si lidé uvědomují, co každý den zažívají, vědomí se vzpírá tomu, aby bylo definováno.“

Definice vědomí, uvedená ve Wikipedii, nám sděluje, že je to něco, co definovat nelze. To nezní příliš uspokojivě, že? Tyto nejasnosti jsou nicméně pochopitelné. Pokud budeme vycházet z toho, že zvířata jsou souborem biochemických, navzájem se ovlivňujících prvků, je potom úžasné pomyslet na to, jak tyto prvky v určitém okamžiku, po bilionech let evoluce, nabyly schopnosti uvědomovat si okolní prostředí, sebe sama a v případě lidí i věci, které by si jejich samotné smysly nebyly nikdy schopné uvědomit. Je udivující, jak mohou obyčejné biochemické prvky něco takového dokázat? Jinými slovy - jak se může z pouhých biochemických prvků vytvořit vědomí?

Vědomí jako motivační funkce v naší mysli

To je otázka, na kterou nezná nikdo odpověď – zatím. Než jí někdo nalezne, zřejmě nějaký čas potrvá. Nemá však smysl se pokoušet zjistit, jak se vědomí vytváří, pokud si nejsme jisti, co to vlastně to. Pokud nevíme, co hledáme, nemůžeme ani začít hledat. První etapa proto musí být: vyjasnit si přesně, co pojem "vědomí" znamená. Až nám toto bude jasné, můžeme přemýšlet o funkci vědomí: to jest, vysvětlovat roli, kterou vědomí hraje v naší mysli. Teprve až tomuto porozumíme, bude mít smysl bádat o tom, jak vědomí vzniká z biochemických prvků a neuronů.

Tak: na začátku, bych rád zdůraznil, co vědomí není. Není to inteligence. Toto je myšlenka, kterou mnoho počítačových odborníků, kteří bádají nad tím, jak vytvořit roboty s lidskou myslí, nepochopilo. Byl to možná Alan Turing, duchovní otec počítačové vědy, kdo jim zamotal hlavu. Podle Turinga bude v okamžiku, kdy lidé nepoznají rozdíl mezi lidským uvažováním a uvažováním počítače možné prohlásit, že počítač myslí jako člověk. Slabinou Turingova testu (což je název určený pro takové ověřování umělé inteligence) - je, že vychází z toho, co lidé o počítačích vědí a nikoliv z toho, co se odehrává v jejich útrobách. Je to příklad hlediska, že pravda závisí na pozorovateli a nikoliv na principu, který jsem zmínil v prvním příspěvku a sice, že pravda nezávisí na tom, co si lidé myslí.Vše, co Turingův test prokáže, je zda-li člověk umí rozeznat myšlení počítače od myšlení člověka. Nemůže prokázat, jestli počítač umí uvažovat jako člověk.

Lidé mají vědomí - počítače nikoliv

Důležitým rozdílem mezi vyvinutějšími zvířaty (včetně lidí) a počítači není inteligence, ale vědomí. Lidé mají vědomí, počítače nikoliv. Turingův omyl byl dvojnásobný. V prvé řadě se mu nepodařilo přesně definovat pojmy „uvažování“ a „inteligence“, a bez těchto definicí je nelze dokázat. Zadruhé zcela ignoroval existenci „vědomí“.

Té druhé chyby se dopouští mnoho lidí, zejména vědci. Důvodem může být částečně to, že s vědomím nepřetržitě žijeme a tudíž si neuvědomujeme jeho význam. Dalším důvodem může být averze k tématu. Vědomí je totiž tolik záhadné, zahalené do duchovních a filozofických interpretací, kterým se seriózní lidé jako vědci raději, a docela oprávněně, vyhýbají.

Ignorování vědomí však neznamená, že vědomí neexistuje. Vědomí je skutečný úkaz a pokud chceme pochopit lidskou mysl, musíme pochopit něco i o vědomí.

Co to tedy vědomí je? Jednoduše řečeno, je to vnímání. Jsou to všechny naše zážitky. Je to bolest, radost, hněv, žárlivost, láska a všechny ostatní emoce a pocity. Je to prožitek našich smyslů – zrakem, sluchem, čichem, chutí a dotykem. Je to vnímání našich myšlenek. Zkrátka celá naše existence.

Podívejme se znovu na definici uvedenou ve Wikipedii. Vědomí je „subjektivní zkušenost“. Pokud je tedy někdo při vědomí, zažívá subjektivní prožitky. Vědomí je také „bdělý stav“. Pokud někdo bdí, je při vědomí. To dává smysl. Tato slova nicméně popisují pouze to, co se děje, když je člověk při vědomí. A co „řídící kontrolní systém mysli“? Přinejmenším podle této definice je vědomí ovládáno mozkem. Ale ta „kontrolní“ schopnost – nebo schopnost „činit rozhodnutí“, jak já říkám – je pravděpodobně úzce spojená s vědomím, avšak není to ta samá věc.

Vědomí je zastřešující pojem,který se může týkat celé škály duševních jevů. S tímto však já osobně rozhodně nesouhlasím. Pokud chceme porozumět čemukoliv, co souvisí s vědomím, je třeba být mnohem přesnější. Nedostaneme se příliš daleko, jestliže klíčový pojem, který je předmětem našeho zkoumání, má pro mnoho lidí mnoho různých významů. Namísto tvrzení, že vědomí představuje různé věci, se držme toho, že vědomí je pouze jediná věc. Pro začátek řekněme, že je to jeden z oborů naší mysli.

Co tím chci říci? Co je to obor mysli? Paměť je dalším příkladem oboru mysli. Mohli bychom popsat paměť jako část mysli, která má konkrétní funkci. Vyjděme z této poslední věty za účelem definice všech oborů mysli. V tomto případě je vědomí rovněž tou částí mysli, která má svou konkrétní funkci.

Vědomí nás popohání přes nástroje bolesti a požitku

Toto tvrzení by mohlo být v pořádku, jenže oproti paměti se zdá, že vědomí nemá jasnou funkci. Jakoby nemělo nic konkrétního na práci. Řekněme však, že určitou úlohu má, pouze není ihned patrné jakou. Pokud tomu tak je, o jakou úlohu by se mohlo jednat? Prostřednictvím vědomí cítíme bolest a požitek. Proč cítíme bolest a požitek? Odpověď zní: bolest a požitek nás popohánějí. Jsme popoháněni k činům, které vedou buď k požitku nebo zbavení se bolesti. To samé platí pro všechna vědomá zvířata. Hladová kočka je popoháněna k tomu, aby pátrala po potravě. Vyhladovělá kočka je přímo dohnána k tomu, aby pátrala po potravě. Tímto způsobem síla vědomí pohání a přitom zvyšuje u zvířete šance na přežití. Jinými slovy: vědomí je ta schopnost mysli, která zajišťuje funkci popohánění.

Toto je tak jednoduchá a zřejmá odpověď, až je překvapivé, že tolik lidí – vědců i filozofů – na ní nepřišlo. Existuje však dobrý důvod, proč na tu odpověď nepřišli: tato jednoduchá odpověď totiž nepůsobí smysluplně. Když se ráno probudím, jsem při vědomí a obvykle zůstanu při vědomí po celý den, až do doby, kdy jdu večer spát. Ačkoliv četné emoce mohou procházet mou hlavou a mohu zažívat mnoho požitků a bolestí, většinu času se nezdá, že by mě něco konkrétního pohánělo. Jsem při vědomí, aniž bych byl něčím popoháněn. Můžeme proto vyvodit: vědomí popoháněčem nemůže být.

Je nicméně možné, že vědomí opravdu pohání, ale my si toho jen nevšímáme. Lidé stráví mnoho času vnímáním okolního prostředí. Nějakou chvíli nám také zabírá vnímání našich vlastních myšlenek a pocitů. Proč to děláme? Důvodem je to, že naše mysl se soustředí na hledání těch nejdůležitějších a nejzajímavějších informací, ať už ze světa kolem nás nebo z našeho nitra. Nejdůležitější dostupné informace jsou tím, na co se vyplatí soustředit a vynaložit energii. Může se jednat o nebezpečí, eventuálně o vhodnou příležitost. Zájem je emoce, která nás pohání k tomu, abychom upřeli naší pozornost na informaci, která tuto emoci vzbuzuje.

Během doby, kdy bdíme, se naše mysl neustále snaží vyhodnotit, které informace, z celé řadyinformací, jsou ty nejdůležitější. Jak to dělá? Prostřednictvím vědomí: to, jak silně cítíme naše emoce, požitky a bolesti, určuje, do jaké míry v dané situaci podnikneme určité kroky. Naše chování závisí na tom, jak se cítíme.

To vše zní sice hezky, ale co když se jen oddávám snění, nebo dumání o lidské psychologii, či přemýšlení nad tím, co na tuto stránku napíšu? Jak může mít takové uvažování něco společného s poháněním? Přece když přemýšlíme, tak prostě přemýšlíme – jistě pro to nepotřebujeme žádnou hnací sílu. Právě naopak. Přemýšlet nás nutí naše vědomí. Přemýšlení nám přináší požitky, zájmy a uspokojení. Nuda je takový druh emoce, který nás žene k nalezení něčeho zajímavého. Pokud se na vnějším světě neodehrává nic zajímavého, mohlo by pro nás být řešení snění, dumání o lidské psychologii nebo uvažování nad tím, jak napsat nějaký článek.

Jinak řečeno, nemůžeme přemýšlet, pokud nejsme poháněni. A právě vědomí pohánění poskytuje. Podle mého je však něco víc, k čemu nás vědomí pohání. Přemýšlení je proces, jehož výsledkem je zformování nových konceptů. Koncepty mohou být velmi užitečné. Uchovávají se v paměti a poté jsou znovu využívány, obvykle k řešení problémů, kterým jsme předtím čelili.

Řekněme například, že se usilovně snažím vyluštit křížovku. V hlavě se pokouším chytit všech možných vodítek a nápověd, abych nalezl řešení. To znamená, že zatím, co přemýšlím, do mého vědomí proudí myšlenky. Z jakého důvodu se toto děje? Vědomí je, co se týče spotřeby energie, nákladná schopnost mysli. Soustředit se na něco odebírá spoustu energie. Z tohoto důvodu mysl nebude používat vědomí, pokud nebude plnit užitečnou funkci. Vědomí musí nějakým způsobem napomáhat nalézt odpovědi na nápovědy.

Vědomí tak hraje významnou roli ve formování nových konceptů. Ale jak? Odpověď znovu zní – prostřednictvím pohánění. Vědomí pohání mysl, aby nalezla nové koncepty. Dělá to prostřednictvím zvýšeného soustředění a zesílené pátrání po informaci, která by mohla pomoci při formování nových myšlenek.

Úloha vědomí při formování konceptů je nicméně obsáhlé téma. Proto raději počkám a budu ho hlouběji řešit ve svém dalším příspěvku.