pb300686.jpg

Spekulant

Intermezzo svobodné vůle

Na své domovské stránce „The Guess Worker“ jsem napsal, že se v této části chci zabývat tématy jako jsou pravda, etika, spravedlnost, náboženská víra, vědomí a umění – a rozluštit, co tyto i další termíny znamenají. Nicméně jak jsem již uvedl, pro úplné pochopení těchto témat potřebuji nejprve pochopit to, jakým způsobem funguje lidská mysl. Z tohoto důvodu se všechny mé dosavadní příspěvky týkaly mysli.

Když jsem však začal zkoumat lidskou mysl, uvědomil jsem si, že toto téma je natolik obsáhlé, že možná nebudu schopen probrat vše, co jsem si původně vytýčil.

Nemohu říci, že nemám nutkání o těchto tématech psát. Pro zatím však od toho upouštím. Dochází mi, že pokud toho nebudu o psychologii člověka vědět více, jen bych plýtval časem. Na druhou stranu se domnívám, že pokud by se mi podařilo osvojit si některé základní principy psychologie, rázem bych pochopil značnou část lidského chování. Pokud bych se vyznal v těchto principech, byl bych schopen vysvětlit etiku, spravedlnost, náboženskou víru i umění.*

Lidské chování je však záhadné. Lidé se chovají různorodě. Naše činy často vypadají nahodile. Zdá se, že neexistuje žádný řád pro lidské chování. Mnozí přičítají tuto nahodilost svobodné vůli. Kdyby existovala svobodná vůle, lidé by si mohli rozhodovat o tom, co budou dělat. Lidské chování je jako džungle, protože všichni se rozhodují k odlišným činům.

Představa svobodné vůle však nedává žádný smysl. Lidé se z větší části chovají předvídatelně. Většinou nás řídí naše pocity a emoce. Když máme hlad, hledáme něco k jídlu a když se zamilujeme, snažíme se být v těsné blízkosti osoby, kterou milujeme. Pokud existuje svobodná vůle, zdá se, že je pouze částečná, omezená jen na některé situace a možná jen u určitých lidí.

Svobodnou vůli tak, pokud vůbec existuje, lze objevit výhradně u nepředvídatelného chování. Svobodná vůle se objeví v momentě, kdy máme hlad, ale nehledáme nic k snědku. Nebo když se zamilujeme a rozhodneme se nestát po boku osoby, kterou milujeme. Nicméně předtím, než přisoudíme nepředvídatelné chování svobodné vůli, měli bychom nejprve zjistit, zda-li takové chování je skutečně nepředvídatelné. Pokud i zde je nějaký řád, pak se veškerá svobodná vůle vypaří. Pokud existuje řád, tak i to nejnásilnější, bizarní a extrémní chování lze vysvětlit.

Kde bychom měli začít s hledáním nějakého řádu v lidském chování? S klidem můžeme ignorovat všechny druhy podvědomého chování. Svobodná vůle nemůže být zapojena do činností, které nemůžeme ovládat. Svobodná vůle může působit pouze na vědomé chování.

Svobodná vůle je také věcí volby. Říká se, že záleží pouze na mé svobodné vůli, jestli si zvolím život zločince nebo život spořádaný. Pokud nejsem nějakým způsobem nucen, zdá se, že se mohu rozhodnout konat dobro nebo zlo.

Abychom tedy zjistili, jestli svobodná vůle (nebo eventuelně řád, který vysvětlí veškeré lidské chování) skutečně existuje, je třeba, abychom pochopili jak funguje vědomí a rozuměli psychologii rozhodování.

Ačkoliv úplně nerozumíme ani vědomí a ani psychologii rozhodování, jeden závěr vyvodit můžeme: vědomá volba závisí na chtění. Řekněme, že se občas rozhodnu nejíst, byť mám hlad. Jaký k tomu mám ale důvod? Třebaže na jednu stranu jíst chci, zároveň však také nechci. Možná se snažím zhubnout. Má volba jestli jíst nebo nejíst pak tedy závisí na dvou protichůdných chtěních – chci se najíst a chci být štíhlý.

Jak si mám mezi těmito chtěními vybrat? Vybírám dle svobodné vůle? O tom pochybuji. Každý v takové situaci si vždy zvolí to chtění, které vnímá nejsilněji. I když bych chtěl zhubnout, jakmile spatřím nějakou čokoládu, chtění jíst je náhle mnohem silnější, než mé slabší předsevzetí. A tak se nakonec najím.

Mohlo by se samozřejmě stát, že síla mých chtění se obrátí. Třeba nebudu mít takový hlad a chtění udělat něco pro své zdraví je silné. V takovém případě jídlu odolám.

Vědomí je důležité pro rozhodování, jelikož právě jeho prostřednictvím cítíme naše chtění. Rozhodnutí činíme vědomě, ale nerozhodujeme se svobodně. Místo toho se rozhodujeme vždy podle síly našich chtění.

Mohlo by se namítnout, že chtění lze ovládat. Má se za to, že ovládáním našich chtění uplatňujeme svobodnou vůli. Jestliže však ovládáme chtění, musíme si položit otázku – proč je ovládáme? Odpověď zní: naše chtění ovládáme, protože je chceme ovládat.

Tak se zdá, že všechny naše rozhodnutí jsou založeny na chtěních. Vzhledem k tomu, že si chtění sami nevytváříme – mají biologický původ a jsou utvářeny naší kulturou – žádná svobodná vůle proto nemůže existovat.

Z toho všeho plyne, že pro pochopení našeho chování musíme porozumět našim chtěním. Ta obrovská rozmanitost lidského chování je zřejmě způsobena malým počtem konkrétních chtění, které se týkají kultury a společenského postavení. Lidé jsou totiž společenská zvířata a zdá se, že udělají téměř cokoliv, aby si zachovali svou kulturu a zlepšili své postavení ve společnosti. Pokud se nám podaří porozumět chtěním, které řídí kulturu a společenské postavení, pak, jak jsem přesvědčen, bychom měli být schopni vysvětlit celou škálu lidského chování – včetně mravnosti, spravedlnosti, náboženské víry a umění.

Mým cílem je porozumět všemu z lidského chování. Je to vznešené a snad i nedosažitelné přání – ale za pokus to stojí. V dalších příspěvcích si již budu přímo klást za cíl prozkoumat, jak naše chtění fungují.

*Vědomí a pravda, které jsem v tomto seznamu vynechal, nejsou aspekty lidského chování, ale i ony by měly být lépe pochopeny přes pochopení psychologie.

Komentáře vytvořeny pomocí CComment

Obsah