Spekulant

Pod slovem koncept si každý člověk představí něco jiného. V běžné komunikaci má podobný význam jako slovo myšlenka. Skutečností sice je, že koncepty máme a že se tvoří v naší hlavě, avšak není jednoduché stanovit, co to přesně koncepty jsou.

Slovo koncept pro mě představuje propojení dvou souborů informací. Tato definice dává předmětnému slovu jednodušší a širší význam, než v běžném použití. Znamená to, že koncept může být vědomý nebo nevědomý. Může to být rovněž cokoliv od propojení „zvuku zvonku“ a „jídla“, až po propojení „E“ a „MC^2“ .

Mnoho otázek však zůstává nezodpovězených. Z čeho jsou ona propojení tvořena? Jakým způsobem z nich lidská mysl dostává informace, které potřebuje? Jakým způsobem jsou v nich informace ukládány? Jak vůbec tato propojení vznikají?

Zamysleme nad poslední otázkou. Jak si Pavlovi psi vytvořili koncept, že „zvuk zvonku znamená jídlo“? Zaprvé: zvonění a jídlo se pravidelně opakovaly. Můžeme tak říci, že pro vytvoření a upevnění nového konceptu je zapotřebí opakování stimulu.

Zadruhé: víme, že dané dva stimuly byly psům podsouvány souběžně – nebo téměř souběžně.*1 Dalším úsudkem pak tedy je, že pravděpodobnost vytvoření konceptů je vyšší, pokud stimuly vyvstanou krátce po sobě.

Tyto dva úsudky dávají smysl. Naše prostředí se řídí podle zákona příčin a následku a proto se zvířecí mozky se vyvinuly tak, aby si mohly propojovat příčiny a následky. Pokud se dvě události odehrají za sebou na stejném místě, je možné, že první událost zapříčinila tu druhou. Jestliže druhá událost se pokaždé odehraje krátce po té první, je velmi pravděpodobné, že mezi nimi existuje nějaké pojítko. Zvířecí mozky se díky tomu vyvinuly tak, aby si takové dvě události propojily a při každém jejich opakování si dané propojení ještě více upevnily.

Kauzální vztah (tj. podle zákona příčin a následku) ovšem nespočívá obvykle pouze v tom, že jedna událost zapříčiní druhou. Ze dvou nebo více příčin může vzniknout jeden následek a jedna příčina může vyústit ve dva či více následků. Je pak možné, že zvířecí mozky jsou schopné propojovat si tři nebo i více stimulů? Řekněme, že psi jsou vystaveni třem stimulům: blikajícímu světlu, zvuku zvonku a jídlu. Jídlo však neobdrží, pokud chybí jeden z prvních dvou stimulů. Jsou psi schopni propojit si všechny tři stimuly souběžně?

Je nemožné zodpovědět tuto otázku, aniž bychom věděli, co se odehrává v mozcích psů. Jde o to, že z vnějšího pohledu nemůžeme určit, jestli všechny tři soubory informací jsou skutečně propojeny pouze v jednom spojujícím bodu. Je také možné, že si psi spojují dva soubory informací v jednom bodě a třetí soubor se připojí až později.

To znamená, že pro vznik jednoho konceptu si možná psi nejprve propojí blikající světlo se zvukem zvonku a tento koncept si poté spojí s jídlem, čímž vznikne další koncept.

Lidé pochopitelně nemají žádný problém s propojováním si četných souborů informací. Zde je jeden příklad: Prší-li hodně v září, vesele se sedlák tváří.Ačkoliv tato věta obsahuje mnoho konceptů, důležité je propojení mezi třemi myšlenkami, které jsou jednoduše propojeny následujícím způsobem:

událost A + událost B = událost C

Což v tomto případě znamená:

1) vydatný déšť + 2) září = 3) úrodný rok

Jsou lidé schopni vytvořit si samostatný koncept propojením tří takových souborů informací v jednom styčném bodě? Možná. Nicméně tak, jako u příkladu se psy, by si mohli propojit jen dva z daných souborů informací, tímto vytvořit první koncept a pak, propojením tohoto konceptu s třetím souborem informací, vytvořit druhý koncept. Rozdíl mezi tímto příkladem a mezi příkladem se psy je v tom, že v tomto případě využívají lidé symbolů, aby si jednotlivé koncepty propojily. Díky symbolům zde nikdy není potřeba propojovat si více než dva soubory informací, aby vznikl koncept. Propojováním konceptů se symboly a následným propojením symbol-konceptů se symbol-koncepty lze vystavět koncepty jeden po druhém, téměř bez omezení a pokaždé pomocí postupného spojování dvou souborů informací. (Zde se koncept déšť propojil se slovem „déšť“ a výsledný symbol-koncept je spojen se symbol-konceptem „ vydatný“, který nám poskytne symbol-koncept „vydatný déšť“. Symbol-koncept „v září“ je poté spojen tak, aby nám poskytl symbol-koncept „vydatný déšť v září, ...... atd.)

Lidé mají v důsledku jedinečnou schopnost: za použití symbolů dokáží vytvořit složité koncepty. Díky této schopnosti mohou tvořit myšlenky tak, jako by více než dva soubory informací byly spojené v jednom styčném bodě, aniž by však skutečně byly. I ten nejsložitější koncept může být vytvořen propojením symbol-konceptů v etapách, vždy dva a dva.

Je však možné, že z důvodu nějaké fyzické překážky si nelze ve styčném bodě propojit více než dva koncepty. Proto si ostatní zvířata nedokážou vytvářet své koncepty do takové složitosti jako lidé. „Dvou-koncepční“ omezení lidé obcházejí tím, že na sebe koncepty vrství – a činí tak prostřednictvím symbolů.

Je proto pravděpodobné, že koncept – u všech zvířat včetně lidí – musí být vždy pojítkem maximálně mezi dvěma soubory informací. Toto pojítko může být prezentováno následujícím způsobem pro koncept Pavlových psů.

"

Nebo všeobecně, pro jakýkoliv koncept takto:

"

Propojení konceptu se symbolem by se pak mohlo ukázat podobně:

"

Výsledný „symbol-koncept“ (koncept sám o sobě) se poté může propojit buď s dalšími koncepty nebo jinými symbol-koncepty. Zde je diagram, který znázorňuje, jak taková propojení vznikají, vrstva za vrstvou:

"

Navazují na sebe jednotlivá propojení v našich mozcích v přesných vrstvách tak, jak to zobrazuje výše uvedený diagram? S velkou pravděpodobností nikoliv. Naše mozková síť vypadá asi spíše jako myšlenkové mapy Tonyho Buzana (viz. www.thinkbuzan.com/uk/support/mindmapgallery) s propojeními, která se rozvětvují všemi směry. Tyto myšlenkové mapy však nezahrnují koncepty, které jsou považovány za evidentní. Pro věrné znázornění bychom museli zahrnout veškeré koncepty včetně těch, které nejsou propojeny s žádným symbolem a nemohou být tudíž vyjádřeny slovy.

Kolik vrstev těchto „nesymbolických“ konceptů je zapotřebí, abychom mohli vytvořit jednoduchý symbol-koncept, jako například slovo „kočka“? Těžko říci – nejen kvůli tomu, že vrstvy obsahují koncepty, které nelze jednoduše vyjádřit pomocí symbolů, ale také kvůli tomu, že ta nejmenší informační jednotka, nezbytná k vytvoření konceptu, není zřejmá.

Navzdory těmto neznámým se pokusím co nejvěrněji zobrazit, jak by síť konceptů v mozku mohla vypadat. Za tímto účelem si stanovím tři pravidla:

1) Mohu propojit jakýkoliv koncept s neomezeným počtem jiných konceptů ve stejné vrstvě.

2) Pokud nebudou koncepty propojeny se symboly, mohu na sebe poskládat maximálně čtyři vrstvy konceptů.*2.

3) Pokud jsou koncepty propojeny se symboly, mohu na sebe poskládat neomezený počet vrstev konceptů.

Jak by tedy tato síť konceptů vypadala, pokud bychom daná pravidla dodrželi? V následujícím diagramu budu uvažovat nad tím, jak se dítě může naučit slovo „kočka“. V diagramu vycházím z toho, že dítě musí nejprve vědět, že pod pojmem „kočka“ se skrývá chlupatá věc s dlouhými vousy, která chodí. Rovněž se domnívám, kvůli zjednodušení, že koncepty „chlupatá“, „věc“, „dlouhé vousy“ a „chodí“ představují první vrstvu. (Ve skutečnosti tomu tak s největší pravděpodobností není.) Používám slovo „koncept“ pro ty koncepty, které nelze jednoduše vyjádřit slovy. Zde je to, k čemu jsem dospěl:

"

Ve výše uvedeném diagramu jsou tak první tři koncepty nesymbolické, ale u třetího se musí jednat o symbol-koncept – slovo „kočka“, propojené s předchozími třemi vrstvami. Nesymbolický koncept „syčí“ může být propojen pouze po symbol-konceptu kočky, jelikož pokud by byl propojen předtím, byly by zde více než čtyři nesymbolické vrstvy – což neodpovídá pravidlům. Nesymbolické koncepty „ploché uši“, „cení zuby“, „syčí“ a „prská“ by zřejmě všechny mohly být ve vrstvách propojeny – ale maximální počet jsou stále čtyři vrstvy, potom je zapotřebí další symbol-koncept (jako např. „vzteklá kočka“).

Je tento poslední diagram reálný? Pravděpodobně příliš ne. Co na něm chybí jsou četná propojení, která dokáže každý koncept vytvořit ve stejné vrstvě. Nemohu je zahrnout všechny, jelikož by byl diagram příliš složitý. Takže v diagramu níže zahrnu pouze některé z nich.

"

(k. = koncept)

Jak vidíte, výsledek již začíná vypadat jako myšlenková mapa.

Jak ale taková síť umožňuje dvou konceptům, aby se od sebe odlišily? Jak se například může dítě naučit, že se kočka liší od psa? V následující části budu vycházet z toho, že dítě dokáže rozpoznat kočku od psa, aniž by používalo symboly. Řekněme také, že dítě používá koncept „dlouhý čenich“ pro vytvoření konceptu psa.

"

Koncepty psa a kočky nejsou tak složité a nevyžadují mnoho vrstev – a v zásadě by bylo možné je rozpoznat nesymbolicky. Jakmile jsou však koncepty složitější, pro jejich rozlišení jsou zapotřebí symboly. Například k rozlišení koně od krávy budou zřejmě symboly potřeba.

"

Jinak řečeno, vzhledem k tomu, že koncepty pro „krávu“ a „koně“ jsou složitější a pro vytvoření konceptu vyžadují čtyři vrstvy, krávy a koně od sebe nelze rozlišit nesymbolicky. Koncept koně se proto musíme naučit prostřednictvím symbol-konceptu „kráva“.

Symboly jsou poté zapotřebí k sestavení složitějších konceptů a složitější koncepty od sebe nelze rozlišit bez použití symbolů.

Mnoho zvířat používá symboly – vrtící se ocas psa, například, může symbolizovat „Rád tě vidím.“ Lidé však mají výjimečnou schopnost vytvářet koncepty pouze za použití symbolů. Symbol-koncepty lze klást na symbol-koncepty do téměř neomezeného stupně složitosti. Jedná se možná o jediný významný rozdíl mezi námi a našimi nejbližšími příbuznými mezi primáty. Je to nicméně rozdíl, který má na svědomí obrovskou propast v myšlenkové kapacitě mezi námi a zbytkem zvířecí říše.

I když může znít rozumně, že koncepty vznikají způsobem, který jsem popsal, mé argumenty nejsou příliš uspokojivé bez dalšího vysvětlení. Proč jsem se například zavázal dodržovat tři pravidla při nákresech výše uvedených sítí? Je nějaká souvislost mezi těmito pravidly a tím, co se odehrává v mozku?

A co je tak mimořádného na symbolech? Čím to je, že umožňují konceptům tvořit se nad rámec omezeného počtu vrstev?

Proč také nemyslíme na krávy kdykoliv, kdy myslíme na koně? Pokud se naučíme, co je to kůň prostřednictvím konceptu krávy, proč se potom oba koncepty nepromítnou do naší mysli, jakmile na jednoho z nich myslíme?

Domnívám se, že odpověď na tyto otázky spočívá ve vlastnosti vědomí. Až do této chvíle jsem vědomí nezmínil. Pokud však jde o koncepty, vědomí nelze opomíjet donekonečna. Vědomí musí hrát důležitou roli v tom, jak koncepty používáme i jak je vytváříme. Tím, o jakou roli se jedná, se hodlám zabývat v budoucím příspěvku.

*1. Narůstající časový interval mezi těmito dvěma stimuly ovlivňuje schopnost psů propojovat si koncepty. Pokud by zvonek zazněl ráno a jídlo by bylo naservírováno až odpoledne, je nepravděpodobné, že by si psi vytvořili koncepty mezi jednotlivými stimuly.

*2. Zvolil jsem malé číslo (tj. 4), aby se s diagramem dalo lépe pracovat. Ve skutečnosti se pravděpodobně jedná o číslo mnohem vyšší.